Ze sovy skřivanem - jak jsem začal vstávat v 5

Je 5:22. Vylézám z postele, už ani nepotřebuju budík. Pomalu do sebe klopím čtyřku vody, mířím do sprchy.Brrr! Ledová voda mě pořádně probouzí. Ale pár následných dřepů pěkně zahřívá. Oblékám se do běžeckého, vyrážím ven. Užívám si východ zlatavého slunečního kotouče, svěžest probouzející se přírody. Po návratu snídani, dodávám tělu energii. Okolí ještě spí, já už tvořím. Takto nějak začíná můj den, i o víkendu. Brzké vstávání si užívám, a to jsem byl ještě před pár měsíci sova. Proč vstávám tak brzy, když nemusím? A jak se to naučíte i vy? Čtěte dál.